Ne, houskou nemyslíme obyčejné pečivo, myslíme hrad Housku, jeden z nejznámějších a nejnavštěvovanějších hradů v naší republice. Asi jsme i my laici zaslechli, že tento hrad je opředen pověstmi, zrovna tak jako jeho sklepení pavučinami. A zrovna tak jako mnohý z našich hradů a zámků. Na Housce je však něco víc.
Na základě zvláštních jevů, které se zde objevovaly, se na Housku vydala skupina vyšetřovatelů paranormálních jevů. Co zjistili? Co se jim zde přihodilo? Čtěte dál.
Historie a legendy Housky
sahá do poloviny 13. století. Je to přestavěný raně gotický hrad posazený do nádherné přírody Kokořínska. Je nejznámější svou proslulou „branou do pekla“, byl údajně vystavěn na skále, kde by vchod do pekel a destinací, kterou hojně a rád navštěvoval náš známý básník Karel Hynek Mácha, jehož uchvátila divokost a krása okolní krajiny a mystika čišící z tohoto hradu.
Hradní kaple na Housce patří k nejzáhadnějším místům tohoto hradu. Podle legendy byla právě zde původně průrva do zmíněného pekla. Tehdy se do hluboké díry nechal spustiti odsouzený na smrt, kterému byla slíbena milost, pokud bude ochoten tento „průzkum“ uskutečnit. Odsouzený souhlasil a byl spuštěn dovnitř, nicméně než se stačilo lano celé odvinout, muž na jeho konci začal vyděšeně křičet, byl vytažen, ke zděšení ostatních jeho vlasy úplně zešedivěly a hrůzou ze sebe nebohý muž nevypravil ani slovo. Moc si nepomohl, do týdne zemřel.
Další legenda je o veliteli švédských vojsk, který byl prý černokněžník. Choval černou slepici, díky níž měl být nesmrtelný. Myslivci ho prý ale zastřelili a dodnes na Housce chodí duch velitele Oronta v černé kápi, bez obličeje a straší odvážlivce, jež se na Housku opovážili.
Vyšetřování na Housce
Právě v této kapli nainstalovali vyšetřovatelé techniku, která citlivě snímala všechny zvláštní zvuky, které běžně lidské ucho neslyší. Poté rozmístili i do ostatních místností hradu infrakamery, diktafony a další technická zařízení. S podivem zaznamenali různé technické problémy, (např. opakované vypínaní kamer), které se jim běžně nestávaly a k jejich zklamání ještě po půlnoci neznamenali žádné paranormální jevy.
Paranormální jevy
Až na počátku dalšího dne se dočkali. Nejprve jeden z vyšetřovatelů zaznamenal nikoliv nepříjemný hřejivý pocit na spodní části hrudníku. V těch místech si posléze našel jakousi popáleninu, či vyrážku, kterou nikdy předtím neměl.
V další místnosti jeho kolegové pozorovali opakované otevírání dveří, i když je zavřeli a jasně slyšeli, jak cvakla západka, stejně se dveře otevřely.
Houpání a vibrace skleněného lustru si také nikdo neuměl vysvětlit, zvlášť podivné bylo, že na diktafonu byl slyšet pouze hlas vyšetřovatele, ale cinkání lustru, které všichni přítomní jasně slyšeli, nikoliv.
Přibližně v této době se kolegovi v kapli vypíná všechna technika, včetně monitoru tepu, který měl na sobě umístěn. Všechny baterie se vybily najednou. Jaká podivná souhra okolností! Přesně v té chvíli vyšetřovatel v kapli zaslechne tlumené rány, které však nemohl nahrát.
A přibližně v tuto dobu – ve tři hodiny ráno – začal dalšímu kolegovi zvonit na mobilu budík, který měl už léta stabilně nastaven na 7 hodinu ranní. Samozřejmě nikdo předtím neměl šanci se k mobilu dostat, jeho majitel ho měl celou noc v náprsní kapse u bundy.
Vyšetřovatelé tedy měli o čem přemýšlet a spekulovat, podat svědectví o zvláštních jevech však – kromě fotografie popáleniny jednoho z nich – mohli však jen verbálně. Žádné záznamy se totiž neuložily.
Třetí hodina ranní ideální ke strašení
Skupina „houskových“ vyšetřovatelů konzultovala svůj zážitek s dalšími odborníky. Ti jim připomněli, že ve tři hodiny ráno bývá aktivita duchů největší. V tu dobu se totiž probouzí především démoni, nebo další zlé síly paranormálních světů. V tuto dobu nebývá běžné jen strašení, zvuky apod., ale objevují se i jevy silnějšího rázu – přemisťování předmětů, příp. i ublížení na zdraví pádem, popálením, či podobně.
Paranormální jevy na hradě Houska tedy zůstávají záhadou. Možná to vše byla jen náhoda. Nebo taky ne. Pro jistotu tedy není dobré hrad navštěvovat ve tři hodiny ráno.
